|
Uff, to ale
byla dřina! Kdo by to byl před zápasem řekl, že vítěznou branku
vstřelíme pár minut před koncem. Ale popořádku.
Od začátku zápasu nám hosté dali jasně najevo, že neprodají svoji
kůži lacino. Důrazný běhavý fotbal nám příliš nevoněl. Vázla
kombinace, všude jsme byli o krok pozdě. Fanoušci se nestačili
divit, co se s týmem během týdne stalo. Zřejmě měla řada hráčů
v podvědomí, že je Luková na konci tabulky, takže to nebude těžký
soupeř. Od 27 minuty bylo ještě hůře. Dolníček se postavil
k trestnému kopu a trefil se přesně k tyči, 0:1. Čisté svědomí na
této brance jistě nemá náš brankář. Střela se dala určitě
zneškodnit. Od této chvíle jsme se vrhli do útočení. Ovšem to co
jsme dokázali zahodit, bylo neuvěřitelné. Do rubriky “Borec na
konec“ se tentokrát s palcem dolů, mohlo přihlásit hned několik
našich hráčů. Zvláště Durna ještě doteď asi nemůže pochopit, jak je
možné, že ten kulatý nesmysl neuklidil do branky. Naštěstí máme
v kádru Špačka! V 39. Minutě si naběhl na krásný centr Majvalda a
hlavou vyrovnal na 1:1. Do kabin se nám šlo lépe.
Jenže kdo si myslel, že po přestávce Lukovou přejedeme, hluboce se
mýlil. V 51. Minutě se dostal opět do zakončení Lukovský stoper!
Dolníček a bombou ze střední vzdálenosti se s lehkou tečí naší
obrany, trefil zase přesně k tyči, 1:2. Soupeř vystřelil na naší
branku za celý zápas dvakrát a dal dva góly. Pro brankáře zápas
blbec. I druhá branka se dala určitě při troše štěstí zlikvidovat.
Na naše kopačky se začala usazovat nervozita, fanoušci stále
hlasitěji dávali najevo svojí nespokojenost s výkonem některých
hráčů, kterým se nedařilo. Doslova donutili trenéra začít střídat a
oživit tak hru. Sestava se trochu přeskupila a byli to změny
k lepšímu. V 65. Minutě zvedl náš prapor opět Špaček, který ideálně
uvolnit Filipa Hrdinu a ten s přehledem vyrovnal na 2:2. A začala
naše velká snaha strhnout vítězství na naší stranu. Na hřišti se
začalo pořádně jiskřit. Někteří hráči se nešli předčasně sprchovat
jen díky benevolenci pana rozhodčího Rota. Až přišla 84 minuta a
závar v pokutovém území hostů. Nejlépe se v něm zorientoval druhý
z našich elitních snajprů Zeman a strhnul vítězství na naší stranu,
3:2. Když rozhodčí naposledy fouknul do píšťalky, mohli jsme si
zhluboka oddechnout. Perně vybojované 3 body zůstali doma.
Takže co říci závěrem?
Mužstvo musím pochválit, že dokázalo otočit nepříznivý vývoj zápasu,
hrábnout si na dno sil i když se nedařilo. Někdy mužstvo vydření
vítězství pomůže více než lehká výhra o několik branek. Tím ale
pochvaly končí.
Je jasné, že jsme si zápas sami zkomplikovali lehkovážným vstupem do
utkání. To by se nám v příštích zápasech nemuselo vyplatit.
Příští neděli zajíždíme do Žichlínka. Je to poslední podzimní zápas
venku. Doufám, že se sejdeme v dostatečném počtu. Už teď vím o pár
hráčích, kteří nebudou dispozici.
A na samotný závěr ještě musím splnit jeden slib, který jsem dal
fanouškům. Otázka je směřována k trenérovi.
Proč se při sestavování základní sestavy na utkání, preferují stále
stejní hráči, i když se jim nedaří? Nechtělo by to zapojit do hry
více hráče, kteří vysedávají neustále na lavičce? V otázce přístupu
k fotbalu to asi určitě nebude, protože třeba 100% účast na
trénincích má akorát Vašata, Filip, Durna a Já.
Tak slíbené otázky jsem položil a sám jsem zvědavý na odpovědi.
Jenom doufám, že se k případné diskusi na stránkách zapojí více lidí
a řeknou k této problematice svůj názor. Aby to zase nezůstalo jenom
na mě. Není žádný hrdinství si na problémy stěžovat za zády trenéra.
Takže nebuďte poserové a řekněte, co vám vadí. Jestli to nedokážete,
tak raději mlčte a nestěžujte si. To samozřejmě platí jak pro hráče,
tak fanoušky.
Přeji klidný týden a v neděli hurá do Žichlínka. Odjezd v 14.00 od
kostela. |
Zeman