Kdyby včera sledovala zápas v Těchoníně legendární televizní věštkyně Jolanda, musela by pronést svoji obligátní větu: "Vidím velký špatný"...
A těžko to bude lepší, pokud se klíčoví hráči budou mezi sebou hádat a hlavně hledat chyby všude jinde, než u sebe. V týmu je kupa mladých hráčů, kteří potřebují na hřišti spíše podporu a ne poslouchat výtky a vidět, jak se lídři dohadují o tom, kdo komu blbě přihrál a že běžel někam, kam neměl. Přitom třeba Filip Strnad a Šponda by taky mohli nadávat, ale jsou zticha a zápas odmakají pro tým.
Hodně lidí mě včera při odchodu říkala, pořádně si nabrus tužku a natři to. Jenže to taky není řešení. Většině hráčům nelze upřít snaha a chuť se o výsledek poprat. Ale prostě chybí zkušenosti, protože nemají nic odehraného. Řada z nich nehrála ani v mládí, takže se občas po hřišti potulují jako orientační běžci bez buzoly. Jenže ty zkušenosti se získávají hlavně herní praxí. Takže pánové, nevěšte hlavy a makejte dál. Nikdo učený z nebe nespadl.
K samotnému zápasu není moc, co říci. Byť to třeba na hřišti nevypadalo na takový ranec, hosté si prostě trpělivým výkonem počkali na chyby domácích a celkem systematicky navyšovali skóre. Domácí měli bohužel velký problém trefovat zařízení. A byla to škoda, protože brankář hostů občas předváděl hodně zajímavé zákroky . Líbil se mně útočník Tejkl. Nejenom, že vstřelil dvě branky a u dalších asistoval, ale neměl potřebu padat, snažil se souboje ustát a situace tak dohrávat. I Rudoltice mají hodně mladý tým, jenže jejich mladíci oproti Těchonínu tu herní praxi mají. A to byl ten největší rozdíl mezi týmy.
Co říci závěrem? Zápas se Těchonínu nepovedl, ale nevadí. Pořád to je jenom fotbal. Zábava pro hráče i fanoušky. V týdnu se z rozehranné soutěže odhlásily Libchavy B a proslýchá se, že několik týmů zvažuje svoji další účast v příští sezoně. Proto buďme rádi, že je v Těchoníně ještě pořád možnost se na fotbal jít podívat...